Aleš Schuster

Klíčový hráč obrany prožil v Prostějově dvě druholigové sezóny a jednu třetiligovou, takže z pohledu svých zkušeností má jistě k prostějovskému fotbalu co říci. Jestliže tedy uznává, že v klubu vzniklo standardní druholigové mužstvo, má to bezpochyby svou váhu. Nelze si než přát, aby takový profesionál, jakým Aleš Schuster nade vší pochybnost je, v něm zůstal co nejdéle.

Zlomový moment utkání, tedy odpískaná penalta, byla po faulu na tebe?

Bylo to po rohovém kopu, podle domluvy měl jít na zadní tyč, hlavičku někdo zblokoval, míč se dostal ke mně. Zezadu mě soupeř kopnul do paty, byla to jasná penalta, i rozhodčí přiznal, že to slyšel, nebylo sporu.

Šlo v podstatě o jedinou možnost, jak překonat soupeře, přece jen šance nějak chyběly?

Chrudim evidentně přijela pro bod, který potřebovala. Takové zápasy bývají o jednom gólu, nedali jsme ho my, nakonec oni také ne. Bod byl určitě důležitější pro ně, my jsme doma očekávali víc, pro nás je to ztráta.

Už třeba i proto, že jsme měli jasně víc ze hry…

Na balónu jsme byli častěji, jenže pouze po vápno. Chyběla nám finální fáze, nějaký moment překvapení. Těžko se říká, že za takové situace byl bod spravedlivý, ale to rozdělení tomu odpovídalo.

Už před touto sezónou jsi uvažoval o konci prostějovského angažmá, předpokládám, že při pohledu zpět nelituješ?

Jsem určitě rád. Kádr se stabilizoval, přišli další kvalitní hráči, vedení klubu udělalo velký kus práce. Vzniklo tady postupně standardní druholigové mužstvo. Mančaft, který se tady sešel, určitě mohl hrát někde výš. Škoda toho výpadku koncem podzimu a začátkem jara. Závěr jsme opět zvládli, takže tři kola před koncem jsme už byli zachráněni, mohli jsme hrát v klidu. Škoda, že jsme to nepotvrdili, mohli jsme se vyhoupnout do poloviny tabulky.

Přes svůj věk jsi odehrál většinu zápasů, cítíš se stále v pohodě?

Stál jsem myslím kvůli kartám. Je potřeba zaklepat, že zdraví drží, mám natrénováno, poctivě trénuji, cítím se docela dobře, což ještě znásobuje fakt, že nám poslední zápasy vyšly jako mužstvu.

Karel Kroupa v rozhovorech říká, že dokud jej fotbal baví, bude hrát. Baví tě tedy pořád fotbal?

Jinak bych ho asi nehrál. Celý život dělám fotbal a je těžké se jej nějak vzdávat. Chci pořád ještě hrát, je samozřejmě otázka, jestli tady v Prostějově nebo někde jinde. Je to v jednání, takže určitě nekončím s fotbalem.