Jan Šteigl: vydařené střídání

Nejdřív euforie, poté hořkost. Takové byly ve zkratce pocity střídajícího Jana Šteigla, který se dostal na hřiště necelou čtvrthodinu před koncem, aby prvním dotekem srovnal na 1:1. Domácí byli v těch okamžicích hodně překvapení a už to vypadalo, že kýžený bod by přece jen bylo možno odvézt. Jenže uběhlo pět minut a bylo všechno jinak.

Zdá se, že jsi vystřídal v pravou chvíli…

Byly v tom okamžiku trochu spekulace, protože trenéři neměli úplně jasně v tom, koho budu střídat. Pernackij totiž signalizoval, že jej chytají křeče. Nakonec trenér zakřičel, že střídáme ještě před tou standardní situací. To byl první signál, Střeštík na mě zavolal, že mám zůstat na přední tyči, tak jsem poslechl. Byl to vlastně můj první dotek s balónem, trefil jsem to a jsem za to strašně rád.

Byl to původně přetažený a vrácený centr?

Nedokáži přesně říci, jestli mě Pernackij chtěl přesně najít, ale míč šel každopádně přesně na mě a já to trefil spíše takovým nohejbalovým způsobem. Povzbudilo to samozřejmě nejen mě, ale především kluky, kteří na gól čekali strašně dlouho. Žádnou vyloženou šanci jsme si nevytvořili. Tohle moc pomohlo. Pak je špatné, že jsme se nechali na naší brankové čáře tak obejít a proniknout balón před branku. Druhý gól nás úplně srazil dolů a už nebyla síla zvrátit zpět průběh zápasu.

Pět minut naděje, to už v takovém závěru asi chtělo uhrát?

Okamžitou euforii vystřídala hořkost. Co teď? Musíme prostě pracovat dál, v týdnu to bude těžké, každý se budeme muset nad sebou zamyslet, podívat se sami na sebe, povzbudit se a makat dál. Nikdo neví, komu dá trenér důvěru příště.

Utkání s Pardubicemi se ale teď přece jen bude hrát pod určitým tlakem, body jsou třeba…

Tlak je tam ale vždycky a nemá cenu přemýšlet, jestli hrajeme pod nějakým tlakem nebo ne. Na to se nesmíme vymlouvat, máme za sebou diváky, spoluhráče, takže musíme udělat vše pro to, abychom byli úspěšní.