Archiv rubriky: Pohledem fotbalisty

Jan Koudelka: Bod z Vítkovic je málo

Sice se do ligové střelecké tabulky ještě nezapsal, ale je možná nejvýraznější postavou na hřišti. Janu Koudelkovi se podařilo svůj typický průnik proměnit v pohárovém utkání, ve Vítkovicích měl také šance, takže byl asi nejpovolanější zhodnotit oba zápasy právě uplynulého týdne.

Máme za sebou týden s dvěma zápasy. V poháru jsme postoupili, z Vítkovic vezeme bod. Dá se to podle tebe považovat za úspěch?

Co se týče poháru, divize je sice dobrá soutěž, ale z našeho hlediska s kvalitou týmu, který máme, jsme postoupit měli a to jsme splnili. Řekli jsme si, že chceme vyhrát ve Vítkovicích a podle průběhu utkání je podle mě bod málo. Vedeme 2:0 v osmašedesáté minutě, v dvaasedmdesáté je už vyrovnáno a nakonec jsme ještě mohli i prohrát. To by byl průšvih. Je to málo, šancí jsme měli hodně.

Čím si vysvětluješ kolaps po druhé brance?

Kdybychom na ty tři minuty nevypadli, nevím jestli kvůli špatné koncentraci, tak jsme museli vyhrát, protože jsme předvedli dobrý výkon, až na ty předmětné dvě minuty. My se na gól strašně nadřeme, pak to uděláme dramatické a nakonec jsme ze zápasu nemuseli mít ani bod.

Od začátku sezóny jsi měl několik svých typických úniků, proměnil jsi je až v poháru, odpíchneš se od toho k dalším úspěšným pokusům?

Jsem samozřejmě rád, že jsem dal ve Strání gól, dnes jsem měl také nějaké šance, bohužel jsem je neproměnil. V tomto jsou na tom obránci hůř, když nedá útočník z dobré šance gól, je to to samé, jako když udělá chybu obránce, jenže tam z toho padne branka. Je to zkrátka víc vidět, ale princip je stejný.

Úvod vzal na sebe jako správný kapitán Tomáš Janíček, byla ta branka správným impulsem?

Začátek zápasu byl výborný, v první minutě břevno, pak nějaké náznaky šancí, pak branka po rohovém kopu, který jsme měli určitým způsobem nacvičený, to je fajn. Jenže s těmi šancemi jsme měli zápas dohrát do vítězného konce, protože do té sedmdesáté minuty toho Vítkovice směrem dopředu mnoho nepředvedly. Pak nás nějaké tři minuty stály tři body.

Zápas s Třincem bude trochu jiný, více soubojový, ale chtělo by to se doma vrátit na vítěznou vlnu…

To ano, na druhou stranu druhá liga je vyrovnaná a stačí se podívat na tabulku, kdybychom dnes vyhráli, tak jsme na šestém místě. Každý bod se počítá. Máme týden na přípravu a s Třincem je třeba uspět. Nic jednoduchého to samozřejmě nebude, to konečně nebylo ani ve Vítkovicích. Teď jsme třikrát za sebou neprohráli, musíme na to navázat vítězně.

Jiří Kiška: v dalším kole Olešnici, na Spartu si ještě počkáme!

Jedenadvacetiletý levý obránce u nás zatím zahříval lavičku. V konkurenci Michala Zapletala se do sestavy neprosadil, ale teď měl dobrou příležitost, když v poháru dal trenér Oldřich Machala příležitost méně vytíženým hráčům. A Jiří Kiška je navíc na Strání specialista, hrál proti němu už loni v dresu Otrokovic.

Pokud vím, se Stráním už máš svoje zkušenosti?

Je to tak, loni, když jsem hrál v Otrokovicích, jsme na Strání rovněž narazili v prvním kole poháru.

Jak bys srovnal oba zápasy?

Zápas loni byl pro mě určitě jednodušší, protože v případě soupeře z druhé ligy je to pro divizní tým velká motivace a vzpruha ještě před samotným výkopem. Jsou více vyhecovaní. Na druhou stranu pro nás jakožto favorita je těžší v hlavách takový tým nepodcenit, což podle mě bylo v prvním poločase přece jen trochu znát.

Nastoupil jsi v základní sestavě, jak jsi zápas prožíval?

Byl jsem zpočátku přece jen lehce nervózní, protože jsem čekal těžký zápas. Bylo jasné, že budeme hrát do plné obrany. Na druhou stranu jsem se těšil a chtěl se ukázat trenérovi, protože jsem k tomu v přípravě ani neměl příliš příležitost. Teď konečně přišla.

Po levé straně jsi měl dost příležitostí k podpoře útoku…

Ano, zaběhal jsem si dost. (úsměv)

Asi se shodneme, že klíčovým momentem zápasu byla penalta před přestávkou?

První poločas byl hodně statický, bez pohybu, penalta nám bezesporu pomohla. Skvělý balón od Střeštíka, dobře načasovaný náběh od Šteigla a jasné zatažení za dres. Poté z nás určitá nervozita opadla a hrálo se nám lépe, měli jsme hned lehčí nohy.

Koho by sis přál do dalšího kola?

Před zápasem jsem si přál Otrokovice, protože to je můj bývalý klub, jenže teď vypadly s Olešnicí. Takže teď bych si přál Olešnici, protože tam mám pár kamarádů, třeba Marka Šichora.

Takže nějaký klub zvučnějšího jména plánuješ až do dalších kol?

Přesně tak, pak by mohla přijet Sparta nebo Slavie. (úsměv)

Poznámka kapitána

S Pardubicemi jsem nastoupil na postu defenzivního záložníka. Už jsem na něm hrával, je to samozřejmě více o běhání. Na druhou stranu pozice stopera je mnohem zodpovědnější, člověk tam nesmí udělat chybu. Tady je to podobné, ale přece jen tady pracuje s vědomím, že má za sebou ještě jednoho hráče.

Pardubice jsou hodně kombinační mužstvo, což se dnes příliš nepotvrdilo. Bylo to hodně ubojované, upracované. Obě mužstva si vypracovala po jedné dobré šanci, my jsme nastřelili tyčku první, soupeř později. Kdybychom z té šance dali gól, asi bychom vyhráli, to stejné platí naopak. Byl to opět zápas o jednom gólu, který nepadl. Od získaného bodu se budeme chtít odrazit k lepším výsledkům.

Jak už jsem zmiňoval, a výsledky úvodních kol to potvrzují, v druhé lize může v zásadě každý porazit každého, a my musíme udělat vše pro to, abychom ve Vítkovicích bodovali.

Matěj Biolek: kvalitním Pardubicím jsme se vyrovnali

Vzhledem k dlouhodobému zranění Lubomíra Machynka na něm stojí pravý kraj obrany. Matěj Biolek od začátku sezóny prokazuje své kvality nejen v defenzivě, ale také v podpoře útoku, vždyť post na pravém kraji zálohy je mu také hodně blízký. Dokazoval to i v první půli proti Pardubicím.

V první půli jsi podporoval ofenzívu náběhy po stranách, v druhé půli už to moc nešlo. Jak jsi vnímal oba poločasy?

První poločas byl z naší strany silnější, snažili jsme se kombinovat, držet balón na zemi, víc zezadu rozehrávat. Druhý poločas mi přišel takový uspěchaný, nakopávali jsme míče za obranu a nedávali víc rozumu do rozehrávky, abychom se k bráně dostávali kombinačně středem nebo po stranách hřiště.

Pardubice prokazovaly individuální kvalitu a technickou vybavenost, přesto se hrálo spíše mezi šestnáctkami…

Je to tak, Černý sice uhrával vpředu spoustu balónů, podržel je, ale naše stoperská dvojice i Tomáš Janíček ho ustrážili a nepouštěli do žádné větší šance. Pardubice jsou kvalitní, techničtější mužstvo, ale myslím, že jsme se jim vyrovnali po všech stránkách. Řekl bych, že jsme měli lepší první poločas, oni spíše ten druhý. Už ty tyčky na obou stranách vypovídají o tom, že to byla zasloužená remíza.

Můžeme být podle tebe v současné situaci spokojeni s bodem, byť na domácím hřišti?

Myslím si, že bod musíme s pokorou brát a odrazit se od tohoto zápasu. Odbojovali jsme jej, snažili se hrát. Přestože jsme doma nebodovali naplno, bod s takovým soupeřem nám před pohárovým utkáním a sobotním ligovým zápasem ve Vítkovicích může pomoci.

Poznámka kapitána

V prvním poločase se obě mužstva snažila hrát, ale žádné velké šance si nevytvořila. Soupeř zahrozil jednou, my měli tři nebo čryři náznaky brejků, které jsme mohli dohrát lépe.

O přestávce jsme si říkali, že do druhého poločasu musíme vstoupit aktivně, což jsme bohužel nesplnili, dvacet minut jsme byli pod tlakem. Soupeř měl sice optickou převahu, ale prakticky bez šancí. Se standardkami jsme si poradili, až přišel centr a tečovaný balón, z čehož jsme dostali gól.

Po obdržené brance jsme začali hrát, ze standardní situace jsme vyrovnali, Honza Šteigl to krásně trefil. To už byla skoro osmdesátá minuta a zkušené mužstvo už zápas musí dohrát. Především ten druhý gól mě strašně mrzí, všichni jsme byli pod balónem a hráč z lajny odcentroval.

Bohužel si opět odvážíme nula bodů a příští domácí utkání jednoznačně musíme zvládnout, s bodem z Ústí by se nám hrálo lépe. Pardubice jsou tradičně silné mužstvo, ale my hrajeme doma a tam musíme být silnější.

Jan Šteigl: vydařené střídání

Nejdřív euforie, poté hořkost. Takové byly ve zkratce pocity střídajícího Jana Šteigla, který se dostal na hřiště necelou čtvrthodinu před koncem, aby prvním dotekem srovnal na 1:1. Domácí byli v těch okamžicích hodně překvapení a už to vypadalo, že kýžený bod by přece jen bylo možno odvézt. Jenže uběhlo pět minut a bylo všechno jinak.

Zdá se, že jsi vystřídal v pravou chvíli…

Byly v tom okamžiku trochu spekulace, protože trenéři neměli úplně jasně v tom, koho budu střídat. Pernackij totiž signalizoval, že jej chytají křeče. Nakonec trenér zakřičel, že střídáme ještě před tou standardní situací. To byl první signál, Střeštík na mě zavolal, že mám zůstat na přední tyči, tak jsem poslechl. Byl to vlastně můj první dotek s balónem, trefil jsem to a jsem za to strašně rád.

Byl to původně přetažený a vrácený centr?

Nedokáži přesně říci, jestli mě Pernackij chtěl přesně najít, ale míč šel každopádně přesně na mě a já to trefil spíše takovým nohejbalovým způsobem. Povzbudilo to samozřejmě nejen mě, ale především kluky, kteří na gól čekali strašně dlouho. Žádnou vyloženou šanci jsme si nevytvořili. Tohle moc pomohlo. Pak je špatné, že jsme se nechali na naší brankové čáře tak obejít a proniknout balón před branku. Druhý gól nás úplně srazil dolů a už nebyla síla zvrátit zpět průběh zápasu.

Pět minut naděje, to už v takovém závěru asi chtělo uhrát?

Okamžitou euforii vystřídala hořkost. Co teď? Musíme prostě pracovat dál, v týdnu to bude těžké, každý se budeme muset nad sebou zamyslet, podívat se sami na sebe, povzbudit se a makat dál. Nikdo neví, komu dá trenér důvěru příště.

Utkání s Pardubicemi se ale teď přece jen bude hrát pod určitým tlakem, body jsou třeba…

Tlak je tam ale vždycky a nemá cenu přemýšlet, jestli hrajeme pod nějakým tlakem nebo ne. Na to se nesmíme vymlouvat, máme za sebou diváky, spoluhráče, takže musíme udělat vše pro to, abychom byli úspěšní.

David Píchal: těžké střídání s úkolem dát gól

Do utkání s Vlašimí už mohl zasáhnout také útočník David Píchal, který se vrátil z mládežnického evropského šampionátu. Už jeho účast na takovém klání je obrovský úspěch prostějovské kopané, vždyť se stačí podívat na soupisku, kde Prostějov figuruje mezi takovými kluby, jako Manchester United, Atalanta Bergamo, ale i Plzeň, Slavia či Sparta. A zástupce prostějovského fotbalu se na šampionátu určitě neztratil, byť své šance neproměnil.

Na úvod se ještě musíme vrátit k evropskému šampionátu U19. Tvoje účinkování mělo sestupnou tendenci, základní sestava, střídání a stopka za karty. S Francií jsi odehrál celé utkání, jaká to byla zkušenost?

Na šampionát jsme jeli hodně namotivovaní. Tím, že to pro většinu z nás byla první zkušenost s fotbalem na takové úrovni, se nám jevilo vše hodně hektické, včetně zápasů samotných. Do zápasu s Francií jsme šli s čistou hlavou, byli jsme outsideři, neměli jsme co ztratit. V dvacáté minutě jsme měli první šanci, tu kdybychom proměnili, vývoj zápasu by se určitě ubíral jiným směrem, jenže jsme nakonec prohráli.

Nad Norskem to ovšem chtělo vyhrát…

S Norskem jsme hráli první půli vyrovnaně, prvních dvacet minut druhé půle nás soupeř úplně zatlačil. Vystřídali jsme, s Tomášem Zlatohlávkem jsme to trochu oživili, měl jsem gólovou šanci, jenže mi to nesedlo tak, jak jsem chtěl, stejně jako dnes s Vlašimí. V poslední minutě byla ještě jedna šance, jenže v ofsajdu. Měl jsem bohužel trochu zatmění a za odkopnutý balón jsem dostal druhou žlutou, takže jsem proti Irsku už nemohl nastoupit.

S Irskem žila chviličku naděje, bylo to hodně těžké sledovat bez možnosti do zápasu zasáhnout?

Žila přesně minutu. Byla to určitá daň z nezkušenosti, jsme všichni hodně mladí, což soupeři samozřejmě taky, ale přišlo mi, že jsme tam hráli spíše typický dorostenecký fotbal. Přece jen hráči z těch nejlepších týmů mají zkušenosti z Ligy mistrů, mají vysokou tržní cenu a ukazují na hřišti, jak se na takovéto úrovni hraje. Jsem přesvědčen, že s odstupem bude i tak naše účast ve finálovém turnaji brána jako velký úspěch, už jen fakt, že jsme přešli přes Řecko nebo Chorvatsko. Na turnaji chybělo třeba Německo nebo Nizozemí.

Arménie je přece jen poněkud exotická země, jaké tam byly podmínky pro fotbal?

První zápas s Francií jsme hráli na Národním stadionu s kapacitou deset tisíc lidí, opravdu nádherný fotbalový stánek, další dva v mládežnické akademii, tam byla jedna tribuna pro tisíc lidí. Nebylo to ono, ale tráva byla výborná.

Teď ses vrátil do poklidnější domácí ligy, jenže střídat v zápase, kdy se příliš nedaří, asi také není jednoduché?

Je to těžké vstupovat do takového zápasu, když se rozcvičuješ, pak tě pošle trenér na hřiště s úkolem dej gól, a ty ho nedáš. Jedna příležitost tam byla, jenže ke konci to už je samý souboj, samý nákop, je to hlavně o štěstí. Je to škoda, musíme to zvládnout v Ústí.

Poznámka kapitána

Zápas se mi těžko hodnotí, chtěli jsme navázat na dobrý výkon ze zápasu s Vyšehradem. V prvním poločase jsme si ještě nějaké náznaky šancí vytvořili, konečně i soupeř měl dvě šance, kdy nás mohl potrestat. Když to zpětně hodnotím, byl to zápas o jednom gólu, který bohužel dala Vlašim po centru – necentru, který propadl.

Pak jsme se sice snažili, ale byla to s postupujícím časem čím dál větší křeč. Vlašim se po vstřelené brance stáhla a my hráli do plných. Bylo to pak spíš o náhodě, když přišel Karel Kroupa, že by se nějaký míč k nám odrazil, což se nestalo. Soupeř spíš hrozil z brejků, my si šanci nedokázali vytvořit. Byla tam jedna střela Davida Píchala, jinak nic.

Máme začátek soutěže, kdy nás čeká první venkovní zápas. Porážku s Vlašimí už nezměníme, budeme se muset o body porvat v Ústí. Druhá liga je vyrovnaná, každý může hrát úspěšný zápas s každým, proč bychom měli skládat zbraně, ještě než tam jsme.

Miloslav Bréda: Snažil jsem se nezklamat

Po půlroce a necelých dvou zápasech přípravy se postavil do brány a rázem se stal znovu výraznou postavou zápasu. Zneškodnil několik šancí soupeře a především penaltu, která byla za stavu 1:0 mimořádně důležitá. Jak viděl utkání a co vlastně dělá brankář v rekonvalescenci?

Jak ses cítil při nástupu do utkání po tak dlouhé pauze?

Šel jsem do brány po zranění, po operaci kolene. Těšil jsem se a byla tam samozřejmě i tréma, což k tomu patří. Jsem rád, že mi trenéři dali důvěru, snažil jsem se ji nezklamat a pomoci mužstvu. Naštěstí to vyšlo tak, jak to vyšlo.

Jak jsi viděl průběh zápasu s tolika neproměněnými šancemi?

V šatně jsme si něco řekli, chlapci dobře plnili všechno, co měli. Začali jsme velmi dobře, měli jsme dobré příležitosti, škoda, že jich více neskončilo gólem. Utkání by bylo do poločasu rozhodnuté, ale takový je fotbal, míč je kulatý. Díky bohu aspoň za ten jeden gól, vzadu jsme to zavřeli, tři body jsou doma.

Měl jsi nějaký recept na penaltu?

Míč šel tak akorát do mojí výšky, střela byla ale celkem prudká, jsem rád, že jsem ji chytil a mohl pomoci chlapcům. Měl jsem už před penaltou myšlenku, že skočím napravo, vyšlo to.

Jak jsi vlastně trávil uplynulý půlrok, kdy ses dával dohromady ze zranění?

Většinu času, pokud jsem mohl, jsem trávil doma na Slovensku, snažil jsem se být s rodinou a přítelkyní. Jakmile to bylo možné, už jsem naplno zařezával v posilovně a těšil se, kdy budu moci vyběhnout na hřiště.

Čeká nás druhé domácí utkání na úvod, proti Vlašimi jsi chytal také doma před rokem, co k tomu říci?

Vlašim remizovala se Zbrojovkou 2:2, což je určitě cenný bod. My ale doma nechceme pouštět body a do zápasu půjdeme s cílem vyhrát.

Milan Lutonský: Na tolik šancí je jeden gól málo

Tolik kumulovaných šancí na jeden zápas a jednoho hráče se hned tak nevidí. Milan Lutonský měl opravdu zaděláno bez problémů na hattrick, jenže přišla pouze jediná branka. A to mohlo nejen jeho při odpískané penaltě proti Prostějovu hodně mrzet.

Proti Vyšehradu jsi měl spoustu šancí, čím byl tento zápas podle tebe tak výjimečný?

Nebylo to jenom mnou, do příležitostí, které jsem měl, jsme se dostali týmovou hrou. Ostatní spoluhráči měli náběhy do správných prostorů, potom mě třeba i dobře našli. Když jsem se dostal do úniku, mrzí mě, že jsem si to špatně přebral, pak jsem měl raději udělat jeden dotek navíc, protože jsem se trochu vyhnal do strany. V případě těch střel „z první“, šel jsem si za nimi, ale něco tomu chybělo, abych ten gól dal. Šancí jsem měl snad víc, než za poslední dvě sezóny dohromady. Za normálních okolností bych byl rád za ten jeden gól, ale dnes mě mrzí, že tam nepadl ani ten jeden navíc.

A to se samozřejmě mohlo vymstít…

Nebylo mně úplně nejlíp, když soupeř kopal penaltu. Bylo do určité míry spravedlivé, že ji neproměnili, protože obraz hry hrál v náš prospěch. Utkání jsme zaslouženě vyhráli, ale měli jsme rozhodnout mnohem dřív, nemuseli jsme pak hrát do poslední minuty o tři body.

Při brance jste šli do výskoku s Karlem Kroupou, který tam byl stažen Švejdíkem, jak jsi tu situaci viděl?

Viděl jsem, že David Pašek si míč seká do středu, takže jsem s náběhem chvilku počkal, nabíhal jsem v okamžiku centru. Balón ke mně vyplaval a jsem rád, že to tam spadlo. Popravdě ani nevím, v jaké byl Karel pozici, soustředil jsem se hlavně na balón.

Měl jsi zaděláno snad i na hattrick…

Je poměrně frustrující, když běžíte padesát metrů, což stojí spoustu sil, a pak gól nedáte. Věřím ale, že do takových šancí se já nebo ostatní spoluhráči budeme dostávat i v dalších zápasech a vzadu se nám podaří udržet čisté konto.

Po průběhu prvního poločasu se zápas dohrával až příliš zakřiknutě, byly obavy o výsledek?

Soupeř hrál ke konci na riziko, chtěl vyrovnat. Z chyb pak pramenily naše protiútoky, které jsme nedohráli nebo si je pokazili špatnou nahrávkou. Když risk vyšel, byly z toho závary před naší brankou. Byl to klasický konec zápasu, kdy se soupeř shlukuje před šestnáctkou soupeře a čeká na nějaký ten odražený balón, který by mohl vyplavat. Bylo to náročné i z taktického hlediska.

Před námi je doma Vlašim, kterou jsme nedávno venku porazili, cítíte šanci na další tři body?

Někteří hráči dnes nemohli zasáhnout do utkání, takže uvidíme, v jaké sestavě půjdeme na Vlašim. Určitě nás nebude čekat nic lehkého, protože Vlašim remizovala se Zbrojovkou, která měla v přípravě výborné výsledky.