Archiv rubriky: Pohledem fotbalisty

Tomáš Janíček

Tomáš Janíček: Plán bodovat jsme v Sokolově splnili

Do Sokolova jsme jeli s tím, že chceme bodovat. To se nám ve finále podařilo. První poločas jsme odehráli velmi kvalitně a vstřelili jsme gól. Měli jsme i další šance, které jsme bohužel neproměnili. Myslím, že jsme mohli rozhodnout už v prvním poločase a odvézt si tři body.

Bohužel, ve druhém poločase jsme zkraje dostali červenou kartu. Chtěli jsme co nejdéle ubránit ten příznivý výsledek, což se nám nakonec nepodařilo. Sokolov měl územní převahu a dvě gólové šance, takže jsme rádi, že jsme nedostali druhou branku.

Připomínáme, že od dnešního dne jsou v prodeji vstupenky na páteční utkání hvězd, kterým si připomeneme 115. narozeniny klubu.

Martin Sus: závěr jsme si zbytečně zkomplikovali

V sestavě, která v pohárovém utkání nastoupila, patřil k nejzkušenějším, proto dostal kapitánskou pásku. Také prokázal na svém původním místě stopera patřičný důraz a hlavičkou po rohu otevřel skóre utkání. Martin Sus zkrátka svým nesmlouvavým stylem hry na bojovného soupeře platil.

V utkání jsi nastoupil s kapitánskou páskou, vzal jsi na sebe první branku, která v utkání s podobnými soupeři bývá velmi důležitá…

Byl to klasický rohový kop, vyplaval jsem od hráče a hlavičku jsem umístil na přední tyč. Bylo určitě dobře, že jsme dali poměrně brzy první branku, trochu jsme se uklidnili a měli jsme ještě další šance, brejky se třeba mohly dořešit daleko lépe. Po přestávce dáme na 3:0, měli bychom zápas už v poklidu dohrávat, jenže úplně nesmyslně jsme začali být nervózní a nastane to, co nastalo.

Do utkání nastoupila vesměs jakási rezervní sestava, která příliš v základu nenastupuje, jak ji hodnotíš v první půli?

Ano, první poločas byl velice dobrý, měli jsme jen vést o něco víc. Herně to vůbec nebylo špatné.

S určitou nadsázkou lze říci, že po tvém střídání se situace na hřišti změnila. Jak si to vysvětluješ?

Určitě bych neřekl, že to bylo mnou (úsměv), ale soupeř prostě dal první gól, takže si řekli, že nemají co ztratit. Mají vysoké hráče, takže začali nakopávat míče, zatímco my nehráli hru, kterou jsme chtěli hrát. To byla voda na jejich mlýn a taky to tak vypadalo. Byly tam situace, které zaváněly gólem, naštěstí to domácí nedotáhli.

Důležitý je ovšem výsledek, jak si ceníš postupu do 3. kola?

Postup je postup, zbytečně jsme si jej zkomplikovali, že jsme měli nervy do poslední sekundy. Úkol je splněn a teď ani přesně nevím, koho můžeme chytnout v dalším kole. Zaplaťpánbůh za ten postup, to musíme zopakovat.

Poznámka kapitána

O sobě…

Měl jsem v podstatě týden na to, abych se na zápas nachystal, což v mém věku je podle mě málo. Potřeboval bych ještě tak dva týdny, abych byl v nějaké optimální formě a byl na zápas připraven. Snažil jsem se to dohnat, doběhat, moc to nešlo. Bylo to stále ještě pod prášky, ale prst je ve fázi, kdy už s tím šlo trénovat a také jít do zápasu. Kdyby se dalo střídat víc hráčů, tak v sedmdesáté minutě by pro mě bylo optimální jít dolů.

O první půli…

Neproměněná penalta nás trochu hodila dozadu, ono to tak někdy bývá. Celý první poločas by bylo nejlépe rychle hodit za hlavu, samozřejmě je nutné si k tomu něco říci, protože takový první poločas už snad nemůžeme nikdy zahrát. Horší poločas jsem tady snad ještě nezažil.

A po přestávce…

Ovšem za druhý poločas musím kluky pochválit, protože to jsme ukázali morální sílu, za to jsme si zasloužili minimálně bod, i když jsme doufali ve tři body. O přestávce to samozřejmě bylo v kabině hodně důrazné, zjednodušili jsme hru a nejednou to šlo. Při výskoku v šestnáctce jsem cítil zatažení, podle mě to byla jasná penalta.

O zápasech tohoto týdne…

Příští týden bude náročný, předpokládám, že trenéři dají šanci všem hráčům. Čekají nás dva venkovní zápasy, musíme začít od toho pohárového, postoupit, a pak jet do Sokolova urvat body, když jsme teď ztratili doma dva. Je potřeba stále pracovat naplno a čekat, že to tam začne padat. Od toho máme třeba pohárové utkání, kdy se může podařit dát více gólů. Nemá cenu se v tom ještě víc utápět.

Matěj Biolek: Je třeba začít vyhrávat

Nebývá zvykem oslovit stejného hráče brzy po sobě, jenže Matěj Biolek nebyl jen autorem vyrovnávací branky, ale byl účastníkem všech zásadních momentů utkání. Jak je viděl bezprostředně na hřišti?

Situace při vyrovnávací brance byla hodně nepřehledná, jak jsi ji bezprostředně viděl?

Nejdříve jsem měl být na polovině hřiště na odraženém balónu, ale domluvil jsem se s Milanem Lutonským, že to půjdu zkusit a zavřu to na zadní tyči. Honza Koudelka roh zahrával na přední tyč a věděl jsem, že to někdo z našich hlavičkářů prodlouží dozadu. Šel jsem tam naslepo a míč tam najednou vyplaval, bylo to už z úhlu, ale nějak jsem míč ve skluzu levou nohou do brány dotlačil.

Předpokládám, že na první poločas byste asi nejraději zapomněli?

Začátek zápasu se mi nezdál úplně hrůzostrašný, celkem jsme se chytli, navíc jsme dostali výhodu pokutového kopu. Je to těžké, Honza Koudelka už dal nějaké penalty, teď to prostě nevyšlo, to je fotbal. To neproměnění nás ovšem srazilo dolů, přestali jsme hrát, byli jsme všude pozdě, neměli jsme střed hřiště, druhé balóny jsme nesbírali a všechno se na nás valilo. Bylo to těžké.

Na začátku druhé půle přišla ještě jedna kritická situace, stav 0:2 už by šel těžko obracet?

To byla moje chyba, pustil jsem Filipa Hlúpika skoro sám na bránu, naštěstí Miloš Bréda výborně zaskočil a pomohl mi od katastrofy.

Pak přišlo vyloučení, jenže jak se říká, hra v deseti není vždy na škodu?

Hlavně si myslím z několika pohledů, že ta penalta absolutně nebyla. Tomáš Janíček stínoval Arroya, já jsem dobíhal, věděl jsem, že si to bude dávat na pravou nohu, přeběhl jsem ho, on do mě narazil, spadnul, a rozhodčí se ochotně nechal oklamat. Odpískal penaltu, moc nechápu, za co dostal Tomáš Janíček druhou žlutou kartu, aby v jeho letech nemohl říci slušně svůj názor rozhodčímu.

V čem se podle tebe vzala najednou ta síla, v poslední desetiminutovce jsme jednoznačně hráli na vítězství?

Poměrně brzy jsme začali hrát na tři obránce, hodně se to měnilo, stálo to sice více sil, ale mělo to své opodstatnění v tom, že jsme byli více v krajích, víc jsme chodili do brejků. Paradoxně nám ta červená karta pomohla, protože jsme cítili křivdu, a chtěli jsme za to tři body. Šance byly, na Karla Kroupu to byla jasná penalta, nepísklo se to. Po průběhu utkání ten bod musíme brát.

Čeká nás opět náročný týden s dvěma zápasy, o to těžší, že je v obou případech očekáván úspěch…

Máte pravdu, poháry se v této fázi nehrají vůbec jednoduše. Divizní nebo třetiligový tým cítí příležitost se ukázat, možnost udělat dobrý výsledek s dobrým týmem, takže se hodně vyhecují. Kvalita je ale na naší straně, musíme to potvrdit jak v úterý v poháru, tak i v Sokolově, pak nás čekají mnohem těžší zápasy s papírově silnějšími týmy, a je třeba začít vyhrávat.

Jan Koudelka: Bod z Vítkovic je málo

Sice se do ligové střelecké tabulky ještě nezapsal, ale je možná nejvýraznější postavou na hřišti. Janu Koudelkovi se podařilo svůj typický průnik proměnit v pohárovém utkání, ve Vítkovicích měl také šance, takže byl asi nejpovolanější zhodnotit oba zápasy právě uplynulého týdne.

Máme za sebou týden s dvěma zápasy. V poháru jsme postoupili, z Vítkovic vezeme bod. Dá se to podle tebe považovat za úspěch?

Co se týče poháru, divize je sice dobrá soutěž, ale z našeho hlediska s kvalitou týmu, který máme, jsme postoupit měli a to jsme splnili. Řekli jsme si, že chceme vyhrát ve Vítkovicích a podle průběhu utkání je podle mě bod málo. Vedeme 2:0 v osmašedesáté minutě, v dvaasedmdesáté je už vyrovnáno a nakonec jsme ještě mohli i prohrát. To by byl průšvih. Je to málo, šancí jsme měli hodně.

Čím si vysvětluješ kolaps po druhé brance?

Kdybychom na ty tři minuty nevypadli, nevím jestli kvůli špatné koncentraci, tak jsme museli vyhrát, protože jsme předvedli dobrý výkon, až na ty předmětné dvě minuty. My se na gól strašně nadřeme, pak to uděláme dramatické a nakonec jsme ze zápasu nemuseli mít ani bod.

Od začátku sezóny jsi měl několik svých typických úniků, proměnil jsi je až v poháru, odpíchneš se od toho k dalším úspěšným pokusům?

Jsem samozřejmě rád, že jsem dal ve Strání gól, dnes jsem měl také nějaké šance, bohužel jsem je neproměnil. V tomto jsou na tom obránci hůř, když nedá útočník z dobré šance gól, je to to samé, jako když udělá chybu obránce, jenže tam z toho padne branka. Je to zkrátka víc vidět, ale princip je stejný.

Úvod vzal na sebe jako správný kapitán Tomáš Janíček, byla ta branka správným impulsem?

Začátek zápasu byl výborný, v první minutě břevno, pak nějaké náznaky šancí, pak branka po rohovém kopu, který jsme měli určitým způsobem nacvičený, to je fajn. Jenže s těmi šancemi jsme měli zápas dohrát do vítězného konce, protože do té sedmdesáté minuty toho Vítkovice směrem dopředu mnoho nepředvedly. Pak nás nějaké tři minuty stály tři body.

Zápas s Třincem bude trochu jiný, více soubojový, ale chtělo by to se doma vrátit na vítěznou vlnu…

To ano, na druhou stranu druhá liga je vyrovnaná a stačí se podívat na tabulku, kdybychom dnes vyhráli, tak jsme na šestém místě. Každý bod se počítá. Máme týden na přípravu a s Třincem je třeba uspět. Nic jednoduchého to samozřejmě nebude, to konečně nebylo ani ve Vítkovicích. Teď jsme třikrát za sebou neprohráli, musíme na to navázat vítězně.

Jiří Kiška: v dalším kole Olešnici, na Spartu si ještě počkáme!

Jedenadvacetiletý levý obránce u nás zatím zahříval lavičku. V konkurenci Michala Zapletala se do sestavy neprosadil, ale teď měl dobrou příležitost, když v poháru dal trenér Oldřich Machala příležitost méně vytíženým hráčům. A Jiří Kiška je navíc na Strání specialista, hrál proti němu už loni v dresu Otrokovic.

Pokud vím, se Stráním už máš svoje zkušenosti?

Je to tak, loni, když jsem hrál v Otrokovicích, jsme na Strání rovněž narazili v prvním kole poháru.

Jak bys srovnal oba zápasy?

Zápas loni byl pro mě určitě jednodušší, protože v případě soupeře z druhé ligy je to pro divizní tým velká motivace a vzpruha ještě před samotným výkopem. Jsou více vyhecovaní. Na druhou stranu pro nás jakožto favorita je těžší v hlavách takový tým nepodcenit, což podle mě bylo v prvním poločase přece jen trochu znát.

Nastoupil jsi v základní sestavě, jak jsi zápas prožíval?

Byl jsem zpočátku přece jen lehce nervózní, protože jsem čekal těžký zápas. Bylo jasné, že budeme hrát do plné obrany. Na druhou stranu jsem se těšil a chtěl se ukázat trenérovi, protože jsem k tomu v přípravě ani neměl příliš příležitost. Teď konečně přišla.

Po levé straně jsi měl dost příležitostí k podpoře útoku…

Ano, zaběhal jsem si dost. (úsměv)

Asi se shodneme, že klíčovým momentem zápasu byla penalta před přestávkou?

První poločas byl hodně statický, bez pohybu, penalta nám bezesporu pomohla. Skvělý balón od Střeštíka, dobře načasovaný náběh od Šteigla a jasné zatažení za dres. Poté z nás určitá nervozita opadla a hrálo se nám lépe, měli jsme hned lehčí nohy.

Koho by sis přál do dalšího kola?

Před zápasem jsem si přál Otrokovice, protože to je můj bývalý klub, jenže teď vypadly s Olešnicí. Takže teď bych si přál Olešnici, protože tam mám pár kamarádů, třeba Marka Šichora.

Takže nějaký klub zvučnějšího jména plánuješ až do dalších kol?

Přesně tak, pak by mohla přijet Sparta nebo Slavie. (úsměv)

Poznámka kapitána

S Pardubicemi jsem nastoupil na postu defenzivního záložníka. Už jsem na něm hrával, je to samozřejmě více o běhání. Na druhou stranu pozice stopera je mnohem zodpovědnější, člověk tam nesmí udělat chybu. Tady je to podobné, ale přece jen tady pracuje s vědomím, že má za sebou ještě jednoho hráče.

Pardubice jsou hodně kombinační mužstvo, což se dnes příliš nepotvrdilo. Bylo to hodně ubojované, upracované. Obě mužstva si vypracovala po jedné dobré šanci, my jsme nastřelili tyčku první, soupeř později. Kdybychom z té šance dali gól, asi bychom vyhráli, to stejné platí naopak. Byl to opět zápas o jednom gólu, který nepadl. Od získaného bodu se budeme chtít odrazit k lepším výsledkům.

Jak už jsem zmiňoval, a výsledky úvodních kol to potvrzují, v druhé lize může v zásadě každý porazit každého, a my musíme udělat vše pro to, abychom ve Vítkovicích bodovali.

Matěj Biolek: kvalitním Pardubicím jsme se vyrovnali

Vzhledem k dlouhodobému zranění Lubomíra Machynka na něm stojí pravý kraj obrany. Matěj Biolek od začátku sezóny prokazuje své kvality nejen v defenzivě, ale také v podpoře útoku, vždyť post na pravém kraji zálohy je mu také hodně blízký. Dokazoval to i v první půli proti Pardubicím.

V první půli jsi podporoval ofenzívu náběhy po stranách, v druhé půli už to moc nešlo. Jak jsi vnímal oba poločasy?

První poločas byl z naší strany silnější, snažili jsme se kombinovat, držet balón na zemi, víc zezadu rozehrávat. Druhý poločas mi přišel takový uspěchaný, nakopávali jsme míče za obranu a nedávali víc rozumu do rozehrávky, abychom se k bráně dostávali kombinačně středem nebo po stranách hřiště.

Pardubice prokazovaly individuální kvalitu a technickou vybavenost, přesto se hrálo spíše mezi šestnáctkami…

Je to tak, Černý sice uhrával vpředu spoustu balónů, podržel je, ale naše stoperská dvojice i Tomáš Janíček ho ustrážili a nepouštěli do žádné větší šance. Pardubice jsou kvalitní, techničtější mužstvo, ale myslím, že jsme se jim vyrovnali po všech stránkách. Řekl bych, že jsme měli lepší první poločas, oni spíše ten druhý. Už ty tyčky na obou stranách vypovídají o tom, že to byla zasloužená remíza.

Můžeme být podle tebe v současné situaci spokojeni s bodem, byť na domácím hřišti?

Myslím si, že bod musíme s pokorou brát a odrazit se od tohoto zápasu. Odbojovali jsme jej, snažili se hrát. Přestože jsme doma nebodovali naplno, bod s takovým soupeřem nám před pohárovým utkáním a sobotním ligovým zápasem ve Vítkovicích může pomoci.

Poznámka kapitána

V prvním poločase se obě mužstva snažila hrát, ale žádné velké šance si nevytvořila. Soupeř zahrozil jednou, my měli tři nebo čryři náznaky brejků, které jsme mohli dohrát lépe.

O přestávce jsme si říkali, že do druhého poločasu musíme vstoupit aktivně, což jsme bohužel nesplnili, dvacet minut jsme byli pod tlakem. Soupeř měl sice optickou převahu, ale prakticky bez šancí. Se standardkami jsme si poradili, až přišel centr a tečovaný balón, z čehož jsme dostali gól.

Po obdržené brance jsme začali hrát, ze standardní situace jsme vyrovnali, Honza Šteigl to krásně trefil. To už byla skoro osmdesátá minuta a zkušené mužstvo už zápas musí dohrát. Především ten druhý gól mě strašně mrzí, všichni jsme byli pod balónem a hráč z lajny odcentroval.

Bohužel si opět odvážíme nula bodů a příští domácí utkání jednoznačně musíme zvládnout, s bodem z Ústí by se nám hrálo lépe. Pardubice jsou tradičně silné mužstvo, ale my hrajeme doma a tam musíme být silnější.

Jan Šteigl: vydařené střídání

Nejdřív euforie, poté hořkost. Takové byly ve zkratce pocity střídajícího Jana Šteigla, který se dostal na hřiště necelou čtvrthodinu před koncem, aby prvním dotekem srovnal na 1:1. Domácí byli v těch okamžicích hodně překvapení a už to vypadalo, že kýžený bod by přece jen bylo možno odvézt. Jenže uběhlo pět minut a bylo všechno jinak.

Zdá se, že jsi vystřídal v pravou chvíli…

Byly v tom okamžiku trochu spekulace, protože trenéři neměli úplně jasně v tom, koho budu střídat. Pernackij totiž signalizoval, že jej chytají křeče. Nakonec trenér zakřičel, že střídáme ještě před tou standardní situací. To byl první signál, Střeštík na mě zavolal, že mám zůstat na přední tyči, tak jsem poslechl. Byl to vlastně můj první dotek s balónem, trefil jsem to a jsem za to strašně rád.

Byl to původně přetažený a vrácený centr?

Nedokáži přesně říci, jestli mě Pernackij chtěl přesně najít, ale míč šel každopádně přesně na mě a já to trefil spíše takovým nohejbalovým způsobem. Povzbudilo to samozřejmě nejen mě, ale především kluky, kteří na gól čekali strašně dlouho. Žádnou vyloženou šanci jsme si nevytvořili. Tohle moc pomohlo. Pak je špatné, že jsme se nechali na naší brankové čáře tak obejít a proniknout balón před branku. Druhý gól nás úplně srazil dolů a už nebyla síla zvrátit zpět průběh zápasu.

Pět minut naděje, to už v takovém závěru asi chtělo uhrát?

Okamžitou euforii vystřídala hořkost. Co teď? Musíme prostě pracovat dál, v týdnu to bude těžké, každý se budeme muset nad sebou zamyslet, podívat se sami na sebe, povzbudit se a makat dál. Nikdo neví, komu dá trenér důvěru příště.

Utkání s Pardubicemi se ale teď přece jen bude hrát pod určitým tlakem, body jsou třeba…

Tlak je tam ale vždycky a nemá cenu přemýšlet, jestli hrajeme pod nějakým tlakem nebo ne. Na to se nesmíme vymlouvat, máme za sebou diváky, spoluhráče, takže musíme udělat vše pro to, abychom byli úspěšní.