Archiv rubriky: Pohledem fotbalisty

David Píchal: těžké střídání s úkolem dát gól

Do utkání s Vlašimí už mohl zasáhnout také útočník David Píchal, který se vrátil z mládežnického evropského šampionátu. Už jeho účast na takovém klání je obrovský úspěch prostějovské kopané, vždyť se stačí podívat na soupisku, kde Prostějov figuruje mezi takovými kluby, jako Manchester United, Atalanta Bergamo, ale i Plzeň, Slavia či Sparta. A zástupce prostějovského fotbalu se na šampionátu určitě neztratil, byť své šance neproměnil.

Na úvod se ještě musíme vrátit k evropskému šampionátu U19. Tvoje účinkování mělo sestupnou tendenci, základní sestava, střídání a stopka za karty. S Francií jsi odehrál celé utkání, jaká to byla zkušenost?

Na šampionát jsme jeli hodně namotivovaní. Tím, že to pro většinu z nás byla první zkušenost s fotbalem na takové úrovni, se nám jevilo vše hodně hektické, včetně zápasů samotných. Do zápasu s Francií jsme šli s čistou hlavou, byli jsme outsideři, neměli jsme co ztratit. V dvacáté minutě jsme měli první šanci, tu kdybychom proměnili, vývoj zápasu by se určitě ubíral jiným směrem, jenže jsme nakonec prohráli.

Nad Norskem to ovšem chtělo vyhrát…

S Norskem jsme hráli první půli vyrovnaně, prvních dvacet minut druhé půle nás soupeř úplně zatlačil. Vystřídali jsme, s Tomášem Zlatohlávkem jsme to trochu oživili, měl jsem gólovou šanci, jenže mi to nesedlo tak, jak jsem chtěl, stejně jako dnes s Vlašimí. V poslední minutě byla ještě jedna šance, jenže v ofsajdu. Měl jsem bohužel trochu zatmění a za odkopnutý balón jsem dostal druhou žlutou, takže jsem proti Irsku už nemohl nastoupit.

S Irskem žila chviličku naděje, bylo to hodně těžké sledovat bez možnosti do zápasu zasáhnout?

Žila přesně minutu. Byla to určitá daň z nezkušenosti, jsme všichni hodně mladí, což soupeři samozřejmě taky, ale přišlo mi, že jsme tam hráli spíše typický dorostenecký fotbal. Přece jen hráči z těch nejlepších týmů mají zkušenosti z Ligy mistrů, mají vysokou tržní cenu a ukazují na hřišti, jak se na takovéto úrovni hraje. Jsem přesvědčen, že s odstupem bude i tak naše účast ve finálovém turnaji brána jako velký úspěch, už jen fakt, že jsme přešli přes Řecko nebo Chorvatsko. Na turnaji chybělo třeba Německo nebo Nizozemí.

Arménie je přece jen poněkud exotická země, jaké tam byly podmínky pro fotbal?

První zápas s Francií jsme hráli na Národním stadionu s kapacitou deset tisíc lidí, opravdu nádherný fotbalový stánek, další dva v mládežnické akademii, tam byla jedna tribuna pro tisíc lidí. Nebylo to ono, ale tráva byla výborná.

Teď ses vrátil do poklidnější domácí ligy, jenže střídat v zápase, kdy se příliš nedaří, asi také není jednoduché?

Je to těžké vstupovat do takového zápasu, když se rozcvičuješ, pak tě pošle trenér na hřiště s úkolem dej gól, a ty ho nedáš. Jedna příležitost tam byla, jenže ke konci to už je samý souboj, samý nákop, je to hlavně o štěstí. Je to škoda, musíme to zvládnout v Ústí.

Poznámka kapitána

Zápas se mi těžko hodnotí, chtěli jsme navázat na dobrý výkon ze zápasu s Vyšehradem. V prvním poločase jsme si ještě nějaké náznaky šancí vytvořili, konečně i soupeř měl dvě šance, kdy nás mohl potrestat. Když to zpětně hodnotím, byl to zápas o jednom gólu, který bohužel dala Vlašim po centru – necentru, který propadl.

Pak jsme se sice snažili, ale byla to s postupujícím časem čím dál větší křeč. Vlašim se po vstřelené brance stáhla a my hráli do plných. Bylo to pak spíš o náhodě, když přišel Karel Kroupa, že by se nějaký míč k nám odrazil, což se nestalo. Soupeř spíš hrozil z brejků, my si šanci nedokázali vytvořit. Byla tam jedna střela Davida Píchala, jinak nic.

Máme začátek soutěže, kdy nás čeká první venkovní zápas. Porážku s Vlašimí už nezměníme, budeme se muset o body porvat v Ústí. Druhá liga je vyrovnaná, každý může hrát úspěšný zápas s každým, proč bychom měli skládat zbraně, ještě než tam jsme.

Miloslav Bréda: Snažil jsem se nezklamat

Po půlroce a necelých dvou zápasech přípravy se postavil do brány a rázem se stal znovu výraznou postavou zápasu. Zneškodnil několik šancí soupeře a především penaltu, která byla za stavu 1:0 mimořádně důležitá. Jak viděl utkání a co vlastně dělá brankář v rekonvalescenci?

Jak ses cítil při nástupu do utkání po tak dlouhé pauze?

Šel jsem do brány po zranění, po operaci kolene. Těšil jsem se a byla tam samozřejmě i tréma, což k tomu patří. Jsem rád, že mi trenéři dali důvěru, snažil jsem se ji nezklamat a pomoci mužstvu. Naštěstí to vyšlo tak, jak to vyšlo.

Jak jsi viděl průběh zápasu s tolika neproměněnými šancemi?

V šatně jsme si něco řekli, chlapci dobře plnili všechno, co měli. Začali jsme velmi dobře, měli jsme dobré příležitosti, škoda, že jich více neskončilo gólem. Utkání by bylo do poločasu rozhodnuté, ale takový je fotbal, míč je kulatý. Díky bohu aspoň za ten jeden gól, vzadu jsme to zavřeli, tři body jsou doma.

Měl jsi nějaký recept na penaltu?

Míč šel tak akorát do mojí výšky, střela byla ale celkem prudká, jsem rád, že jsem ji chytil a mohl pomoci chlapcům. Měl jsem už před penaltou myšlenku, že skočím napravo, vyšlo to.

Jak jsi vlastně trávil uplynulý půlrok, kdy ses dával dohromady ze zranění?

Většinu času, pokud jsem mohl, jsem trávil doma na Slovensku, snažil jsem se být s rodinou a přítelkyní. Jakmile to bylo možné, už jsem naplno zařezával v posilovně a těšil se, kdy budu moci vyběhnout na hřiště.

Čeká nás druhé domácí utkání na úvod, proti Vlašimi jsi chytal také doma před rokem, co k tomu říci?

Vlašim remizovala se Zbrojovkou 2:2, což je určitě cenný bod. My ale doma nechceme pouštět body a do zápasu půjdeme s cílem vyhrát.

Milan Lutonský: Na tolik šancí je jeden gól málo

Tolik kumulovaných šancí na jeden zápas a jednoho hráče se hned tak nevidí. Milan Lutonský měl opravdu zaděláno bez problémů na hattrick, jenže přišla pouze jediná branka. A to mohlo nejen jeho při odpískané penaltě proti Prostějovu hodně mrzet.

Proti Vyšehradu jsi měl spoustu šancí, čím byl tento zápas podle tebe tak výjimečný?

Nebylo to jenom mnou, do příležitostí, které jsem měl, jsme se dostali týmovou hrou. Ostatní spoluhráči měli náběhy do správných prostorů, potom mě třeba i dobře našli. Když jsem se dostal do úniku, mrzí mě, že jsem si to špatně přebral, pak jsem měl raději udělat jeden dotek navíc, protože jsem se trochu vyhnal do strany. V případě těch střel „z první“, šel jsem si za nimi, ale něco tomu chybělo, abych ten gól dal. Šancí jsem měl snad víc, než za poslední dvě sezóny dohromady. Za normálních okolností bych byl rád za ten jeden gól, ale dnes mě mrzí, že tam nepadl ani ten jeden navíc.

A to se samozřejmě mohlo vymstít…

Nebylo mně úplně nejlíp, když soupeř kopal penaltu. Bylo do určité míry spravedlivé, že ji neproměnili, protože obraz hry hrál v náš prospěch. Utkání jsme zaslouženě vyhráli, ale měli jsme rozhodnout mnohem dřív, nemuseli jsme pak hrát do poslední minuty o tři body.

Při brance jste šli do výskoku s Karlem Kroupou, který tam byl stažen Švejdíkem, jak jsi tu situaci viděl?

Viděl jsem, že David Pašek si míč seká do středu, takže jsem s náběhem chvilku počkal, nabíhal jsem v okamžiku centru. Balón ke mně vyplaval a jsem rád, že to tam spadlo. Popravdě ani nevím, v jaké byl Karel pozici, soustředil jsem se hlavně na balón.

Měl jsi zaděláno snad i na hattrick…

Je poměrně frustrující, když běžíte padesát metrů, což stojí spoustu sil, a pak gól nedáte. Věřím ale, že do takových šancí se já nebo ostatní spoluhráči budeme dostávat i v dalších zápasech a vzadu se nám podaří udržet čisté konto.

Po průběhu prvního poločasu se zápas dohrával až příliš zakřiknutě, byly obavy o výsledek?

Soupeř hrál ke konci na riziko, chtěl vyrovnat. Z chyb pak pramenily naše protiútoky, které jsme nedohráli nebo si je pokazili špatnou nahrávkou. Když risk vyšel, byly z toho závary před naší brankou. Byl to klasický konec zápasu, kdy se soupeř shlukuje před šestnáctkou soupeře a čeká na nějaký ten odražený balón, který by mohl vyplavat. Bylo to náročné i z taktického hlediska.

Před námi je doma Vlašim, kterou jsme nedávno venku porazili, cítíte šanci na další tři body?

Někteří hráči dnes nemohli zasáhnout do utkání, takže uvidíme, v jaké sestavě půjdeme na Vlašim. Určitě nás nebude čekat nic lehkého, protože Vlašim remizovala se Zbrojovkou, která měla v přípravě výborné výsledky.

Poznámka kapitána

Do utkání jsme vstoupili aktivně, tak jak jsme chtěli, brzy se dostali do vedení, a je jen velká škoda, že jsme náš výkon nepřetavili do dalších branek. Milan Lutonský to měl nastartováno na hattrick. Pak samozřejmě musíme vděčit brankáři Brédovi, který nám zachránil tři body. Bohužel tak to v podobných zápasech za jednobrankového vedení bývá, že se místo usilování o další branku začne s postupem času výsledek spíše bránit a celý tým se tak dostane do defenzivy. To se nám stalo ke konci zápasu.

Nastoupili jsme sice v netradiční sestavě, ale musím říci, že to trenéři trefili perfektně. Oba středoví záložníci Martin Sus s Honzou Kotoučem dohrávali souboje, silově jsme soupeřovu středovou řadu přetlačili, uznání zaslouží výkon obou krajních záložníků.

Já jsem musel střídat kvůli podezření na zlomeninu prstu na noze, rentgen po zápase naštěstí toto neprokázal. Do sezóny jsme vstoupili výborně a jde teď o to, abychom se s Vlašimí pokusili urvat další tři body.

Jan Šteigl: Šel jsem zabojovat o místo v sestavě

Jeden z mála odchovanců prostějovského fotbalu, který se stále udržel v kádru druholigového týmu, byť to vzhledem k častým zdravotním komplikacím nemá jednoduché. Dokáže ale na pravém křídle zabojovat a o tom, že góly střílet umí, už mnohokrát přesvědčil. Naposledy v přípravě v Senici.

Dal jsi možná jeden z nejkurióznějších branek své dosavadní kariéry, můžeš situaci blíž popsat?

Obránce se chystal na hlavičku, tak jsem jej malinko vychýlil z jeho pohybu a on míč naštěstí pustil za sebe. Druhý obránce s touto situací nepočítal a míč šel na gólmana. Ten si hlídal už jen čistě balón, díval se na něj. Já mu ho vypíchl, což nečekal, obránci se mezitím snažili situaci vyřešit, padali přes sebe, já jsem stačil špičkou kopačky míč posunout, přičemž obránce se snažil o jakousi rybičku, ale míč už došel do branky. Jsem rád, že jsem to ustál, bojoval až do konce a vyplatilo se to. Míč jsem za brankovou čáru tlačil doslova očima.

V generálce šlo o místa v sestavě pro úvodní kola, jak jsi se svým výkonem spokojen?

Trenér jasně řekl před zápasem, že tam jsou pořád nějaké otazníky, takže jsem nechtěl zaváhat, když jsem dostal v druhém poločase příležitost. Šel jsem zabojovat o místo v sestavě, nevím, jestli se mi to podařilo nebo nepodařilo, to musí posoudit trenér.

Jak bys v samém závěru zhodnotil letní přípravu?

Příprava nebyla vůbec špatná, bylo to náročné, zapojili jsme do ní spoustu nových prvků, které jsme nedělali. Bylo znát i v tomto případě určité oživení v realizačním týmu. Je to super, je tam nový pohled, nový impuls. Kluci si jsou toho vědomi, chtějí se ukázat, myslím si, že nám to pomohlo. Uvidíme, jak se příprava odrazí v mistrovských utkáních. Pokud vyhrajeme první zápas, aspoň se ukáže, že jsme do přípravy dali všechno. Když se to nepodaří, nesmíme věšet hlavu a hrát o další vítězství.

Jakub Rolinc: V eskáčku mám kamaráda

Mnozí si jej pamatují ještě z dresu Sigmy Olomouc, kde alternoval v rezervě v zápasech MSFL také proti Prostějovu. Jeho dres teď bude oblékat částečně také zásluhou Jana Koudelky, který kamarádovi Jakubu Rolincovi prostějovský klub doporučil. Úkol jej nečeká snadný, má táhnout ofenzivu a střílet branky.

Nastoupil jsi v přípravě v druhém zápase, jak se cítíš, jaké jsou tvé dosavadní dojmy?

Jelikož jsem dnes odstoupil o poločase, protože mě táhlo tříslo, nebylo to úplně optimální, ale myslím, že to bude v pohodě. Nabíráme kondici na ligu, což by se nám mělo pozitivně zúročit.

Před pár léty jsme se potkávali v MSFL, kde jsi hrával za rezervu Sigmy, pak ses na nějakou dobu ztratil z moravských trávníků. Můžeš přiblížit svou fotbalovou kariéru?

Ze Sigmy jsem chtěl sám odejít, vzal jsem to přes Slovensko, kde jsem působil v Tatranu Prešov. V určitém okamžiku jsem byl bez smlouvy a byl na kempu pro hráče, kteří nemají smlouvy. Přes trenéra Ličku jsem se dostal do Polska, kde jsem nakonec zůstal dva roky. Momentálně jsem měl ještě platnou smlouvu, ale chtěl jsem ji rozvázat. Vrátil jsem se zpět a ocitl se v Prostějově.

Kde jsi v Polsku hrával a jaké sis z blízkého zahraničí přinesl dojmy?

Jsem rád, že jsem tam byl, i tahle zkušenost mi do života může být prospěšná. Hrál jsem v klubu Radomiak Radom, který v minulém ročníku postoupil do druhé nejvyšší soutěže, tamější I. ligy. Kvalitativní úroveň je zhruba stejná, snad jen na zápasy chodí více diváků, více se fandí a žije fotbalem, atmosféra zkrátka vynikající.

Jak ses ocitl právě v Prostějově?

Měl jsem na výběr dvě varianty, mohl jsem ještě zůstat v Polsku, ale nakonec jsem se rozhodl, že se vrátím na Moravu. Měl jsem ještě další nabídky, které nedopadly. Pak se ukázalo, že bych mohl přijít do Prostějova, mám tady kamaráda Honzu Koudelku, přes nějž se to tak nějak propojilo. Navíc jsou zde trenéři, které z Olomouce znám, znám osobně i některé další kluky v kabině. Líbí se mi zdejší atmosféra v klubu a doufám, že budu pro klub přínosem.

A to právě bude docela oříšek, máš postupně nahrazovat Karla Kroupu, což je pan fotbalista…

Karel má i ve svém věku určitě svoje kvality a mnohokrát prokázal, jaký je to fotbalista. Nebude lehké jej nahradit, ale chci pomoci Prostějovu, chci pomoci sobě a posunout se dále v kariéře. Kdyby se dařilo, chtěl bych postupně směřovat výše. Proto jsem se také chtěl vrátit do Česka, abych byl více na očích.

Takže druholigový klub mající ambice hrát v horní polovině tabulky je teď přesně to, co sis představoval?

Jasně, předpokládám, že budeme hrát někde okolo klidného středu a případně výše, že nám to s klukama půjde a budeme předvádět dobrý fotbal.

Měl jsi nějaký vzor, když sis začal tykat s fotbalem?

Je to pravda hodně dávno, v té době to byl útočník Raúl z Realu Madrid, který je stále mým nejoblíbenějším klubem.

Co tě baví kromě fotbalu, u čeho si nejlépe odpočineš?

Jakékoli sporty, jsem prakticky pro každý sport. Nejvíce asi tenis, který je pro Prostějov typický. Doufám, že tady kluci hrají též tenis a že si někdy společně půjdeme zahrát.

Marek Střeštík

Marek Střeštík: V Prostějově je výborná parta

Prostějovský tým od nového ligového ročníku posiluje Marek Střeštík. Dvaatřicetiletý fotbalista se svému českému otci a maďarské matce narodil na Slovensku. V Česku, na Slovensku a v Maďarsku také strávil všechny roky své dosavadní fotbalové kariéry. Do 1. SK Prostějov přichází z maďarského Mezőkövesdi SE.

Jak se ohlížíte za svým posledním angažmá v Maďarsku?

Strávil jsem tam osm let, je to důležitá část mé kariéry. S rodinou jsme se tam cítili dobře, ale loni už syn začal chodit do školky. Manželka se s ním proto vrátila domů a já jsem byl poslední rok v zahraničí sám. Cítil jsem, že chci také domů, abych mohl být s rodinou.

Jak se díváte na prostějovský fotbal?

Prostějov mě oslovil už loni, jednání byla vždy velmi korektní. Vím, že je tady výborná parta, to je pro mě důležité. A samozřejmě chci pomoci týmu, který jsem už dříve sledoval. Už loni jsem si s některými hráči po zápasech psal, Karlovi Kroupovi jsem gratuloval, když se týmu dařilo.

Už víte, jaké budou vaše úkoly na hřišti?

S trenérem už jsme se na toto téma bavili, ale víc neprozradím. Fanoušci to už brzy uvidí na hřišti.

Prozradíte alespoň post, na kterém vás uvidíme? Hrával jste v záloze i v útoku.

Měl bych se objevit ve středu zálohy.

Nejste zdaleka prvním hráčem eskáčka, který má kořeny v Brně. Hraje to nějakou roli?

Určitě minimálně v dopravě do Prostějova. Budu s klukama dojíždět, snad se vejdu aspoň do kufru. (smích)

Jan Kotouč: V obraně jsem se už zabydlel

Kolo, útočník, stoper. Tak se dá v krátkosti shrnout nejen celá sportovní kariéra Jana Kotouče, který by se měl stát posilou zadních řad eskáčka, ale někdy i komplikovanější cesta k činnosti, která obecně člověku pasuje nejlépe. Většina dosavadní kariéry tohoto dvaadvacetlietého hráče je spojena se Sigmou Olomouc, v jejímž prvoligovém kádru se ale moc neprosazoval.

Jaká byla tvoje cesta k fotbalu?

Vyrůstal jsem v Kojetíně, zpočátku jsem ani netušil, že budu hrát fotbal. Jezdil jsem totiž na kole a tatínek říkal, ať zkusím fotbal. S tréninky jsem začínal v Polkovicích a u tohoto sportu jsem už zůstal.

Brzy ses ale dostal do velkého moravského klubu?

Do Sigmy Olomouc jsem se dostal někdy v jedenácti, dvanácti letech.

Vyzkoušel jsi během své kariéry i jiné kluby?

V režimu hostování ano. Rok jsem byl v Holici, půl roku ve Vítkovicích, teď přicházím do Prostějova.

Jaký je tvůj domovský post?

Přestože hraji na stoperu, začínal jsem na pozici útočníka. V obraně jsem se ale už zabydlel.

Kde jsi strávil minulou sezónu?

Na podzim jsem byl v širším kádru ‚A‘-týmu Sigmy, hrál jsem asi tři zápasy. Pak přišlo zranění a už bylo těžké se vrátit zpátky. Byl jsem rád, že jsem hrál za juniorku Sigmy, s níž jsme vyhráli titul.

Jak ses dostal do Prostějova?

Pro mě už bylo načase ze Sigmy odejít, protože jsem chtěl zkusit něco jiného. V Prostějově znám oba trenéry, pod nimiž jsem už hrával. Oldřich Machala mě trénoval v Holici, Laco Onofrej v Sigmě. Byl to pro mě jeden z faktorů, proč jsem se rozhodl pro Prostějov.

Sledoval jsi Prostějov v minulé sezóně, máš o klubu nějakou povědomost?

Ano, dokonce jsem chodil na jaře na domácí zápasy, byl jsem u těch vydařených, kdy se vyhrálo nebo nejhůř remizovalo. Vždycky je samozřejmě co zlepšovat, takže doufám, že v tomto ročníku na tom budeme ještě o něco lépe.

Na pozici stopera působili poslední dobou zkušení fotbalisté, jak vnímáš takovou konkurenci?

Konkurence je vždycky dobrá věc, bez ní by se sportovec neposunul dál. Dává to motivaci ke zlepšení, lépe se i trénuje, když není předem nic jistého.

Pro fotbalové začátky jsou typické velké vzory, jak to bylo v tvém případě?

Rád se dívám na hru takového Virgila van Dijka v Liverpoolu, ten odvádí na postu stopera super práci jak v klubu, tak v reprezentaci. Také díky němu vyhrál Liverpool Ligu mistrů, vždyť dostal ocenění za nejlepšího hráče. V mladším věku byla spousta výborných hráčů v obraně i útoku, žádného konkrétního bych nejmenoval.

Jak trávíš svůj volný čas, co tě baví?

Rád chodím do jednoho centra sportu a zdraví v Olomouci, kde cvičím, hraji tenis nebo jen regeneruji. Snažím se dělat vše pro to, abych předešel zraněním, už jsem toho prožil se zdravím docela dost. Měl jsem dvakrát úraz hlavy, respektive krční páteře, což samozřejmě částečně souvisí s postem, na němž hraji. Jinak sport beru zároveň jako největšího koníčka, jinak mi samozřejmě hodně záleží na rodině.

David Pašek

Brněnská enkláva se v Prostějově neustále rozšiřuje a brzy bude možná potřeba na dopravu mikrobus. Dalším brněnským odchovancem, který oblékne dres našeho klubu, je ofenzivní krajní záložník David Pašek. Ten strávil v moravské metropoli většinu své dosavadní kariéry, v nejlepších fotbalových letech přichází z druholigových Vítkovic na Hanou. Právě s ním zahajujeme představování nových tváří v letní přípravě.

Patříš ke zkušeným hráčům, můžeš v krátkosti představit svoji dosavadní kariéru?

První fotbalové krůčky jsem udělal v Líšni, zhruba v deseti letech jsem šel do Zbrojovky Brno, kde jsem strávil většinu své dosavadní kariéry, přesně do svých sedmadvaceti let. V zimě 2017 jsem odešel na Kypr, vrátil jsem se do Líšně, posledním působištěm byly ostravské Vítkovice.

Jaké byly tvoje dojmy z tohoto zahraničního angažmá a v jakém klubu jsi hrál?

Tři čtvrtě roku jsem strávil v klubu FC Karmiotissa. Byl jsem tam třeba s Michalem Ordošem ze Sigmy. Zkušenost určitě dobrá, byli tam zajímaví hráči, bylo to zase něco trochu jiného. I soutěž byla vcelku na dobré úrovni.

Po návratu jsi restartoval kariéru doma?

Podzim roku 2017 jsem strávil v Líšni, kde se mi střelecky dařilo. S vedením klubu jsem byl domluven, že budu moci odejít v případě možnosti návratu do profesionálního fotbalu, což se stalo v případě Vítkovic.

 Jsi ofenzivní hráč, na kterém postu se ti nejlépe daří?

Hraji spíše z okraje zálohy, mohu hrát i na postu útočníka, je-li třeba.

Jak ses dostal do Prostějova?

Ve Vítkovicích mi vypršela smlouva uzavřená na půldruhého roku, kterou jsem neprodloužil a rozhodl se pro Prostějov.

Měla na tvoje rozhodování vliv zdejší brněnská enkláva?

Samozřejmě je vždy lepší, když jdete do týmu, kde jsou známé tváře. Ale přiznám se, že velkou roli hrála vzdálenost, do Ostravy je to přece jen dálka a kvůli rodině jsem chtěl být blíž.

Prostějov jsi jako soupeře Vítkovic v druhé lize loni určitě sledoval, s jakými pocity do tohoto klubu přicházíš?

Prostějov byl nováčkem soutěže a nakonec skončil na solidním devátém místě, což považuji za dobrý výsledek. Je samozřejmě nová sezóna, v níž doufám, že bychom mohli skončit minimálně stejně, ale myslím, že můžeme hrát ještě výše.

Jaká jsou tvoje osobní očekávání od nastávajícího angažmá?

Jsem na to zvědavý, hodně kluků tady znám, takže vím, do čeho jdu. Věřím, že sezóna bude úspěšná.

Míval jsi nějaký fotbalový vzor?

Za mých dětských let to býval nejčastěji David Beckham.

Jak trávíš svůj volný čas, máš nějaké koníčky?

Hodně času mi zabere rodina, pokud mohu, jsem se synem. V zimě mě jako doplňkový sport baví hokej.