Ještě před startem přípravy doplnilo vedení prostějovského klubu soupisku na klíčovém postu brankáře. Z Varnsdorfu přichází na Hanou po vypršení předchozího kontraktu Martin Vaňák, pětadvacetiletý fotbalista, který zatím ve druhé lize nasbíral třiasedmdesát startů a v patnácti případech udržel čisté konto. „Jednání bylo rychlé, férové. Prostějov byl první volbou,“ popisuje svůj přestup Vaňák.

Druhá liga je v posledních letech extrémně vyrovnaná. Jak to vnímá gólman z brankové čáry?
„Z tohoto pohledu je to možná jedna z nejtěžších soutěží. Možná i v evropském měřítku. Když si člověk spočítá, že na záchranu potřebuje tým získat víc než bod na zápas, je to šílené. Rozdíly jsou minimální, v každém zápase jde o hodně. Díky tomu je soutěž hodně zajímavá.“

Oba rodiče mají k fotbalu blízko. Táta chytal, maminka byla správcovou na varnsdorfském stadionu. Co říkali na vaše stěhování na Moravu?
„Oba mě odmalička podporují, jak to jen jde, přejí mi jen to nejlepší. Možnost posunout se výš mi hodně přáli, byl to náš společný cíl. Budou teď kousek dál, ale vím, že se na jejich podporu můžu vždycky spolehnout.“

Jarní prostějovskou jedničkou byl Petr Mikulec, váš nový brankářský parťák. Počítáte s tím, že se budete muset o svoji šanci poprat?
„Konkurence je všude, nikdo nemá cestičku umetenou. S tím se musí počítat. Petr Mikulec je kvalitní brankář, což osobně beru jako dobrý benefit. V takové konkurenci se můžu zlepšovat i já, což je jedině dobře.“

A dotáhnout to jednou až do nejvyšší soutěže?
„Každý má ambice. I ty nejvyšší. Pochopitelně bych si rád zachytal i první ligu. Ale vždy jsem to měl nastavené tak, že jdu krok za krokem. Teď jsem v Prostějově, budu se snažit, aby to bylo z mé strany co nejlepší. A pak se uvidí.“

Poprvé budete mimo domov. Jak se na novou zkušenost těšíte?
„Beru to jako výzvu, která k fotbalovému životu patří. Nikdo nemůže mít představu, že stráví celou kariéru v jednom klubu. Bude to možná těžší, než si myslím, ale jsem připravený se s tím nějak poprat. Bude to nové vlastně ve všem. Třeba i ve vaření. Žádný velký kuchař nejsem, ale hlady určitě neumřu.“